Objekt byl vystavěn na pozemku zahrady duchcovského podnikatele Marra v sousedství městského pivovaru (vyhořel v 60. letech, dnes stojí na jeho místě památník Duchcovského viaduktu).
Projekt z roku 1910 byl vybrán ve vypsané soutěži jako nejvhodnější. Vzhledem k finančním problémům realizace stavby byl projekt ochuzen o řadu nadstandardních zdobných prvků např. o vstup do areálu budovy v kruhovém altánu s antikizujícími sloupy nebo o vřetenovité schodiště jižního křídla ukryté v nárožním tubusu.
Novostavba byla předána k užívání na základě výnosu Zemské školní rady 17. září 1914 pro potřeby k. k. Staats-Real-Gymnasia v Duchcově.
Vzhled budovy a jejího okolí se postupem času měnil.
Aula
Aula tvoří reprezentativní část interiéru školy a původně měla sloužit jako ústavní kaple. Slavnostní vysvěcení oltáře a celé auly proběhlo 15. listopadu 1915.
Prostor je osvětlen obdélnými vysokými okny v severní zdi s okenními nadsvětlíky půlkruhového tvaru, Koncha závěru je prolomena třemi oválnými okénky.
Okenní otvory auly jsou zdobeny vitrážemi s ústřední kartuší, zhotovenými firmou C. Túrcke und Copany Glasmalerai Grottau i. B. (Hrádek nad Nisou).
Součástí výzdoby vitráže jsou mluvící pásky nebo nápisy se jménem donátora příslušného okna. Jednalo se o politickou i ekonomickou reprezentaci města Duchcova, sešli se zde obchodníci i představitelé kulturního života. Tuto skupinu doplňuje pak duchcovský továrník, jeden z prvních casanovistů evropského významu Bernard Marr. Právě Marr, jehož rozlehlá zahrada se nacházela v těsné blízkosti gymnázia, škole daroval moderně provedený oltář, který byl umístěn v sakrálně koncipovaném závěru auly. Dnes jsou na tomto místě vystaveny předměty připomínající život a hrdinství generálmajora Antonína Sochora, čestného občana města Duchcova. Také aula měnila postupem času svou tvář.
Dílny
Budova dílen byla postavena v letech 1961 – 1963. Hodnota díla činila 200 tisíc korun. Stavba se stala věcí celé školy, všech učitelů a celé řady rodičů. Třídy mezi sebou soutěžily ve sběru cihel.
Práce byly zahájeny úpravu celého školního pozemku. Byla to demolice obvodního zdiva, demolice zdi kolem Marrovy zahrady, kácení stromů, výkop a položení základů. Velkou pomoc poskytly okolní doly, patronátní závod „Duchcovská keramika" a zednické učiliště Báňských staveb.
V současné době nejsou dílny součástí školy. Majitelem je soukromá truhlářská dílna.
Z historie školy před 2. světovou válkou a po ní
Ve školním roce 1920/1921 byla do 2. patra budovy - podle kroniky německé školy dívčí – umístěna česká obecná škola dívčí, 471 zapsaných dívek bylo rozděleno do 10 tříd. Pro zajímavost – od škol. roku 1923/1924 vařily učitelky polévky pro chudé se Spolkem paní a dívek 4x týdně, 400 porcí denně.
Od školního roku 1928/1929 kronika uvádí, že je česká obecná škola dívčí umístěna ve 2. patře německého gymnázia. Pro zajímavost – ve škol. Roce 1930/1931 se do školy vloupali zloději, poškodili dvoje dveře a stůl, ukradli psací stroj, který nalezl čeledín druhý den v kompostu na poli za nemocnicí.
Ve školním roce 1931/1932 byla česká obecná škola dívčí přeměněna na 3. obecnou školu smíšenou, ve které bylo zapsáno 83 hochů a 90 dívek. Ředitelství německého gymnázia se již několik let snaží docílit na městské radě vypovědět českou školu z budovy. Zabírá postupně české škole třídy a učebny.
Česká obecná škola byla v budově německého gymnázia do října 1938. Po okupaci českého pohraničí byla kronika této školy ukryta na Kolínsku a po válce vrácena zpět (viz poslední zapsaná strana této kroniky).
Během 2. světové války byla v budově zřízena německá měšťanská škola.
Po osvobození v roce 1945 byla do budovy umístěna 2. měšťanská škola v Duchcově.
Kolem roku 1950 patřila budova školy hornickému učilišti. Učňové byli dováženi ze Šenbachu u Litvínova. V tomto období budova chátrala. Učňové ničili zařízení školy, vedení zrušilo příčky v odborných učebnách.
Od roku 1976 do roku 1989 měla škola družbu se základní školou ve Freiberku v bývalé NDR. Tato německá škola přijela několikrát na družební návštěvu se 140 členným pěveckým, tanečním a loutkohereckým souborem.
13. května 1985 byl škole slavnostně propůjčen titul - Základní škola Antonína Sochora.
Po sametové revoluci v roce 1989 si pedagogický sbor zvolil do vedení školy ředitelku Mgr. Ivanu Kulhavou. Začíná novodobá historie školy.
V novodobé historii získala škola v červnu 2005 titul „Ekoškola", který úspěšně obhájila v červnu 2006. V prosinci 2007 obdržela titul „Zdravá škola". Zdravá škola se stala školním vzdělávacím programem, podle kterého se v současné době na škole vyučuje.
Zajímavosti
Odborný učitel J. Kovařík založil na škole hudební kroužek, který se v dalších letech rozrostl na mnohačlenný žákovský soubor. Soubor zpíval na dětských akademiích a horníkům téměř na všech zdejších dolech. Postupně získal pěvecký sbor pod vedením dirigenta J. Kovaříka velké popularity nejen v duchcovském okrese, ale i v širokém okolí. Zúčastňoval se také celostátních akcí a soutěží.
V roce 1954 byla školní budova přidělena (po složitém jednání) osmileté měšťanské škole. Jejím ředitel byl od 1.9.1950 do 30.6.1966 Václav Zdeborský.
V roce 1965 navštívil naši školu major Ivancov – osvoboditel města Duchcova a jeho poslední velitel v prosinci 1945.
Od roku 1970 se škola pravidelně zúčastňovala přeborů duchcovské mládeže „Memoriálu Antonína Sochora", který každoročně pořádal Městský národní výbor v Duchcově.
8. října 1976 byla před budovou školy slavnostně odhalena busta generálmajora Antonína Sochora, hrdiny Sovětského svazu a čestného občana města Duchcova.
Text přebrán ze stránek : http://www.zssochora.cz
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
Poslední komentáře
49 týdnů 2 dny zpět
1 rok 3 týdny zpět
1 rok 3 týdny zpět
1 rok 1 týden zpět
1 rok 49 týdnů zpět