Období husitského hnutí, které patří jako první reformační vlna v Evropě k nejzajímavějším jevům naší národní minulosti, nebylo pro Duchcov jako pro město katolické a navíc převážně německy mluvící dobou šťastnou. Právě tehdy Duchcov zaznamenal zásadní metamorfózu své urbánní podoby, proměněné „ohněm a mečem". Změnil se například výrazně půdorys duchcovského náměstí, jak to ukázaly vykopávky Michala B. Soukupa v roce 2012, z města se ztratil klášter zdejších dominikánek. Duchcov po dvojím dobytí husity zažíval jednu ze svých četných demografických i ekonomických krizí, která se blížila katastrofě.
Osudy Duchcova za husitských válek však nebudou předmětem tohoto článku, dostatečné poučení nalezne případný zájemce právě v Soukupových kapitolách „Dějin Duchcova". Zaměříme se spíše na „druhý život" husitského období - to jak jej vnímali dva cisterciáci z oseckého kláštera - Anton Edelmann (1650-1704) a Malachias Welcker (1644-1712), kteří nám po sobě zanechali rukopisné kroniky uložené dnes v Státním oblastním archivu v Litoměřicích (fond Řádový archiv Cisterciáci Osek).
Dříve než dáme slovo oběma oseckým mnichům a budeme naslouchat jejich popisu husitského dobývání Duchcova, je třeba zeptat se P. Malachiase Welckera na to, jak viděl husity on. Welckerův obraz husitství je kombinací tmavého mračna zahalujícího celé Čechy a rubínové krve zavražděných řeholníků i jiných stoupenců katolictví. K jeho zápiskům tak rozhodně nelze přistupovat jako k prameni k dějinám husitského hnutí, ale pouze jako k dokumentu emocionálně a nábožensky podbarveného vnímání naší minulosti v druhé polovině 17. století. Samotné odsouzení a následné upálení M. Jana Husa a Jeronýma Pražského pokládá Malachias Welcker za předehru k tragédii „Prologus ad Tragoediam", když pak o několik stránek dále popisuje jednotlivé větve husitství, podobá se v tom dávným kronikářům, o nichž vynikající kulturní historik Friedrich von Bezold napsal, že pro ně husitství bylo hydrou s jedním ocasem a mnoha hlavami. Pozoruhodná je také Welckerova charakteristika aktérů první pražské defenestrace, kteří pro něj nejsou než ozbrojenou chátrou rozdrážděnou krví konšelů jako tygři, v originálním znění: „plebs armata velut Tigris sanquinem Scabinorum irritata".
Pokud jde o samotné dobytí města husity, Anton Edelmann i Malachias Welcker je popisují velmi obdobně byť ne stejnými slovy, pouze Edelmann klade husitský vpád do roku 1424, Welcker pak do roku 1423. Oba píší, že Duchcov byl v té době hájen vojskem Friedricha markraběte míšeňského a že ač bylo město prudce dobýváno, stejně statečně bylo hájeno a nemohlo být dobyto. Až jedné noci, když velitel posádky s částí vojska podnikl útok na nepřítele, jeden zrádný měšťan vpustil husity do města. Následoval masakr veškerého obyvatelstva Duchcova, jeho výsledek popisuje Edelmann takto: tak se stalo, že město bylo svým obyvatelům (měšťanům) společným hrobem „ Facta est ea Urbs suorum civium commune Sepulchrum", Welcker pak těmito podrobnějšími slovy: měšťané se zbylými členy vojenské posádky, s manželkami, dětmi a všemi až do jednoho vydáni železu a plamenům a v troskách města byli společně pochováni." Cives cum reliquis praesidariis, uxoribus, prolibus et omnibus ad unum ferro, flammisque ...dati, communi ruinam fuerunt contu- mulati".
Poslední komentáře
28 týdnů 1 den zpět
34 týdny 17 hodin zpět
34 týdny 17 hodin zpět
1 rok 20 týdnů zpět
1 rok 27 týdnů zpět