Historie Oseka

Jakob Jan Trautzl byl český kněz, řeholník řádu cisterciáků, varhaník, hudební skladatel, spisovatel a pedagog. Ač se narodil v Židovicích u Mostu, téměř celý život strávil v oseckém klášteře, v němž zanechal svůj odkaz, jenž čítá velké mše, rozsáhlé kantáty, oratoria, cykly klavírních sonát či komorní hudbu i pro neobvyk­lé nástrojové sestavy. O odkaz Jakoba Trautzla pečuje Trautzlova umělecká spo­lečnost, jejíž zakladatel a osecký rodák Jan Zástěra složil symfonii, kterou patro­nu sdružení věnoval. Skladba byla komponována na text dalšího oseckého rodá­ka P. Benna Beneše a Martina Budka z Teplic.

Pod záštitou sdružení byla k hudebnímu doprovodu povolána pražská Hudba Hradní stráže. Mezitím v severních Čechách vznikl projekt Spojené sbory Podkrušnohoří. Jeho cílem bylo sloučit smíšené sbory, působící od Teplic až po Cho­mutov, ke spolupráci na provedení Symfonia in honorem Jakobi Trautzli. Na na­bídku kladně odpovědělo devět sborů. Z Teplic Canzonetta, Collegium hortensis a Krušnohorský pěvecký sbor. Z Mostu Qavis cordium a Pěvecké sdružení se­veročeských učitelů.

Dále chomutovský Happy Smile, Pěvecký sbor Harmonie Louny a Ženský pě­vecký sbor Jirkov. Na první společné zkoušce 14. září 2013 součet všech členů čítal na dvě stovky. Jejich spojení v jeden celek naplnilo atmosférou ztra­ceného hudebního života prostory oseckého kláštera. V konečném provedení bylo dílo představeno veřejnosti 22. září 2013 v prostorách kostela na témže místě.

Z Oseka do Prahy

Nadšení a přátelská pospolitost způsobily, že se sbory bez větších problémů přesunuly do hlavního města Prahy, v němž předvedly, že nejen česká metropo­le je hlavním dějištěm větších kulturních projektů.

Severní Čechy žijí! - tak zněl 24. září 2013 konečný verdikt Pražanů nad dvěma stovkami lidí, jejichž hlasy naplnily kostel sv. Václava v pražských Vršovi­cích dávným i současným osudem severočeského regionu.

O nadějném kulturním vývoji Severočechů nepochybovali ani návštěvníci ka­tedrály sv. Víta, v jejíchž gotických klenbách sbory svou pouť završily dne 27. září 2013.

Kdo bude další?

Dnes je zřejmé, že kraj, jenž teprve před pár desítkami let našel své nové oby­vatelstvo, znovu ožívá a vyživuje kořeny současných rodáků. Jejich věrnost je zá­služná, stejně jako snaha o obnovení pestrého kulturního dění, které bylo v ne­dávných dobách běžnou součástí života lidí na úpatí Krušných hor. Jeden skla­datel a dva textaři, za pomoci občanského sdružení a dvou stovek sboristů, vy­tvořili významný milník v novodobých kulturních dějinách kraje. Kraje krásného, avšak stále hledajícího oporu v jeho obyvatelích. Bohatý život z doby Jakoba Trautzla se do kraje nejspíš nevrátí. K jeho uskutečnění by bylo zapotřebí více za­nícených nadšenců, podobných těm z Trautzlovy umělecké společnosti. Přesto se nabízí otázka: najde se někdo další?