Historie Oseka

I v Oseku funguje Sbor dobrovolných hasičů. Ten čítá 38 dospělých a jako jeden z mála se může pochlubit zdravotnickou jednotkou, která smí zasahovat při dopravních nehodách. Nejen na tuto jednotku jsme se zeptali členky Sboru dobrovolných hasičů Hany Fuchsové (30).

■ Někteří možná netuší, co vlastně znamená status „dobrovolný hasič"

„To je pravda. Lidé si pod pojmem hasič představí profesionála, který se tím živí a práci hasiče vykonává jako své povolání. My nejsme profesionálové. Máme svá běžná povolání, která s naším „koníčkem" vůbec nesouvisí. Já například pracuji v lékárně jako farmaceutický laborant. Dobrovolní hasiči mohou podnikat, mohou učit děti, mohou sedět v kanceláři. Sbory dobrovolných hasičů jsou místní organizace, fungují v konkrétních obcích. Profesionálové jsou nejblíže v Teplicích a Duchcově, dobrovolníci jsou v Háji u Duchcova, v Koštanech, Hrobu atd."

■ Profesionální hasiči musí projít výběrovým řízením a měli by mít skvělou fyzičku. Jak je to s dobrovolníky?

„Dobrovolným hasičem se může stát v podstatě kdokoliv. Jinou otázkou je, zda se každý dostane do výjezdu. V Oseku je 38 dospělých hasičů a jen část z nich může vyjíždět k požárům nebo dopravním nehodám. Těch osmatřicet lidí se zaregistrovalo a nějakým způsobem pomáhá. Máme tu například maminky, jejichž děti jsou v Mladých hasičích, a ony se rozhodly, že nám budou pomáhat s organizací nebo administrativou. Někteří dobrovolní hasiči byli aktivní před lety, ale nyní vzhledem k věku vytváří buď zázemí ostatním, nebo se starají o naši kroniku. Ti, kteří jsou ve výjezdu, pravidelně absolvují školení, lékařské prohlídky a musí absolvovat i vědomostní testy. Je to dáno i tím, že je nařízeno, kdy nejpozději se musíme dostavit na místo nehody nebo požáru. Čas, který musí dodržet profesionálové, je ještě o něco přísnější. Výjezdová jednotka spadá pod město Osek, které je jejím zřizovatelem. Město si tuto jednotku financuje, platí například uniformy, benzín, stará se o stav vozidel, kupuje nové vybavení, techniku."

■ Kolik je nejmladšímu a nejstaršímu dobrovolnému hasiči?

„Děti se mohou přihlásit do Mladých hasičů a my je pak rozdělíme do tří kategorií. Nejmladší kategorií je Přípravka, tam jsou děti od tří do pěti let. Minimální hranicí jsou tedy tři roky. Děti se účastní různých soutěží, schází se jednou týdně v požární zbrojnici nebo na louce a tam trénují hasičské dovednosti. Přípravku máme docela slušně obsazenou, jezdí k nám i děti z jiných měst. Máme tu prcky z Hrobu a z Mikulova. A nejstarší? Václav Šedý je ročník 1938. Pan Šedý jezdí na soutěže jako hlavní rozhodčí a také se stará o naši kroniku. Nejstarší hasič ve výjezdu, tedy u toho aktivního zasahování, je Karel Franc. Ten je ročník 1947."

■ Jak je to s tou funkcí zdravotníků a zasahováním u nehod?

„Osm lidí absolvovalo poměrně obtížné školení na to, abychom mohli zasahovat u dopravních nehod. Školili nás profesionálové v Teplicích a celý kurz trval několik dní. Na závěr jsme museli dělat zkoušky, které byly z teorie a praxe. Díky tomu nyní můžeme pomáhat záchranářům u dopravních nehod, kde došlo k nějakému úrazu. Co vím, tak zasahovat u nehod smí také dobrovolní hasiči z Hrobu."

■ Jak fungují výjezdy?

„Profesionální hasiči jsou v pohotovosti neustále. U nás je v pohotovosti ten, kdo má službu. O nehodě nebo o požáru informuje dispečer, ten je stejný pro nás

i pro profesionály. Oznámení dostaneme na telefon. Ohlásíme se, a pokud nejsme v požární zbrojnici, snažíme se tam co nejrychleji dostat. Převlékneme se, proto­že není možné, abychom vyjížděli v civilním oblečení a bez helmy. Nejdříve vyjíž­dí velké požární auto a po něm menší, kam se vejde víc lidí. V praxi to funguje tak, že když přijedeme na místo, bývá tam už sanitka či profesionální hasiči. K po­žárům vyjíždí všichni dobrovolníci, kteří jsou poblíž. Tak se stane, že na místo do­razí třeba pět jednotek. Záleží na tom, jak to má kdo daleko, ale rozdíly jsou mi­nimální, většinou minutové. Na místě pak velí profesionálové, ti nám říkají, co máme dělat.“

■    Co všechno má dobrovolný hasič v náplni práce?

„Je toho docela dost. Protože jsme ve výjezdu, zasahujeme u požárů či pří­rodních katastrof. Protože máme zdravotnickou jednotku, tak zasahujeme u do­pravních nehod. Snažíme se být čtyřiadvacet hodin denně k dispozici všem, kteří nás potřebují. Odstraňujeme spadlé větve nebo stromy po bouřkách, pomáháme policistům nebo strážníkům. Některé věci se mohou zdát úsměvné, u jiných jde doslova o život. Naše práce rozhodně není nudná a občas se i zasmějeme. Po­máháme lidem i zvířatům. Psi s oblibou padají do kanálů a kočky vylezou na strom, ale pak nemůžou dolů.“

■    Zmínila jste soutěže

„Ty existují pro dospělé dobrovolníky i pro děti. Pro děti je jich víc, každý měsíc jezdíme minimálně na jednu soutěž. Děti tyhle soutěže strašně baví a já jsem ráda, že osecké družstvo pokaždé získá nějakou medaili. Přímo v Oseku se ko­nají tři soutěže, máme největší zastoupení v okrese. Asi nejznámější je Osecká stříkačka. Té letošní se zúčastnily desítky družstev Mladých hasičů z celého okre­su. Nejbližší bude 10. ledna u příležitosti výročí tragédie na Nelsonu. Dětské sou­těže se konají většinou v sobotu. Já mám dvě dcery a obě jsou u Mladých hasi­čů a baví je to. A kdoví, jestli z nich jednou nebudou i profesionální hasičky.“