Historie Oseka

Nutkání vyprovokovat zájem o obnovu hradu Rýzmburku klíčilo u protagonistů tohoto příběhu již od září 2007, kdy byla uprostřed zřícenin během sympozia „Hrabišicové na české i německé straně hranice" vzdávána pocta kdysi slavnému šlechtickému rodu. Znalec hradu Ing. Ivan Lehký během výkladu vážně poukázal zejména na akutní ohrožení torza gotické hradní kaple. Další tři roky však uply­nuly stejně rychle jako voda v potoce pod hradem a objekt dál utě­šeně chátral.

Až dne 2. 10. 2010 byla na vernisáži další česko-německé vý­stavy „Rýzmburk a Frauenstein - kořeny společné minulosti" vyslo­vena v jednom z diskutujících hloučků památná věta: „Teď anebo nikdy!"

Slovo dalo slovo a skupina nadšenců v čele s oseckým podnika­telem Jiřím Kučerou dospěla k okamžitému rozhodnutí založit „Ob­čanské sdružení pro záchranu hradu Rýzmburk". Byly vypracovány stanovy a dne 16. 10. se konala ustavující schůze; v rekordním čase pak proběhla úspěšná registrace, dne 22. 10. 2010 zpečetěná kula­tým razítkem Ministerstva vnitra České republiky. Stihla se i první brigáda konaná poslední říjnovou sobotu. Na úvod se prováděly zá­kladní úklidové práce: začalo se sběrem a odvozem odpadků, které zde zanechali neukáznění turisté, i odklizením spadaných suchých kmenů a větví, včetně odstraňování bezcenných náletových kfiovin mimo vlastní areál vnitřního hradu. Napoprvé se zúčastnilo čtyřicet brigádníků, mezi nimiž nechyběli osečtí hasiči ani mnozí další patrio­ti. S velkým zápalem se zapojil i jediný obyvatel hradu Oskar Möse, který se odvážně pustil do riskantního odstraňování náletových dře­vin z koruny zdiva někdejších koníren i nebezpečných kmenů, opře­ných o hradby v nedostupných výškách. Na západním svahu nad zemskou stezkou se náhle otevřel výhled na hrad, jaký nikdo ze současníků nepamatoval. Tečkou za touto etapou prací byla spo­lečná oslava Silvestra přímo na hradě v atmosféře, na jakou se hned tak nezapomíná.

V zimě proběhla řada významných jednání s vedením města Oseka i širokým spektrem odborníků. Občanské sdružení se zavá­zalo, že všechny aktivity budou zásadně pokračovat v úzké součin­nosti s metodickými i výkonnými orgány státní památkové péče (Mgr. Jaroslav Skopec - NPÚ Ústí n.L.; Ing. Blanka Krutská - Ma­gistrát Teplice), z čehož vyplynulo i bezproblémové vydání závaz­ného stanoviska magistrátu.

Všechny další kroky jsou stavěny na předchozích měřeních a výz­kumech Ing. Ivana Lehkého z Litvínova, který dal občanskému sdru­žení k dispozici výsledky své třicetileté práce. Pravidelně jsou kon­zultovány s PhDr. Vladislavem Razímem z NPÚ v Praze a význam­né slovo má rovněž pracovník Ústavu archeologické památkové péče v Mostě Bc. Milan Sýkora. Stoprocentní respektování a dodržování histo­rických a památkářských zásad je pro zabezpečení hradu zcela sa­mozřejmé.

Zanedbány nebyly ani požadavky státní ochrany přírody, neboť hrad Rýzmburk se od roku 2006 nachází na území přírodního parku „Loučenská hornatina" a je lokalitou s doloženým výskytem mloka skvrnitého. Po jeho stopách se na naši žádost vypravil expert ochra­ny životního prostředí a znalec ohrožených obojživelníků Mgr. Ond­řej Volf, který nás rovněž vybavil řadou rad, které budou při staveb­ních pracích respektovány. Odbornými radami, souvisejícími zvláště s předjarním odstraňováním nebezpečných a nemocných stromů, pochopitelně přispěl i Ing. Jaroslav Vacek z litvínovských Lesů ČR, který je i dosavadním „lesním správcem" oseckého hradu. Lesáci poradili při kácení stromů i při následném použití arboricidů a po­střiků rondapem.

Koncem února Jiří Kučera podle vlastního projektu odborně ode­bral ze zdí v různých částech hradu včetně gotické kaple několik vzorků středověké malty; souběžně vyzvedl ze starých pískoven v okolí Oseka vzorky písku. Obojí v zapečetěných sáčcích předal k provedení rozboru do akreditované laboratoře Národního památ­kového ústavu v Praze. Pokud se s pomocí granulometrických testů potvrdí shoda písku z hradních zdí se vzorky z pískoven, velmi to usnadní postup zednických záchranných prací. Částečná shoda se projevila v případě pískovny za druhým věžákem panelového sídliš­tě.

Velká porada předních odborníků se na hradě uskutečnila pos­lední březnovou sobotu a jejím cílem bylo urychlené stanovení nejbližších priorit. Vzhledem k tomu, že právě končilo období vegetač­ního klidu a stromy se již začínaly probouzet, nebylo možno otálet s leteckým snímkováním a vrstevnicovým zaměřením hradního are­álu nezbytným jako podklad k vytváření projektové přípravy budou­cích rekonstrukcí. Věc se ukázala být tak naléhavá, že se předseda občanského sdružení Jiří Kučera spolu s Ing. Ivanem Lehkým (kteří ještě v neděli vytyčili několik nutných záchytných bodů) zavázali, že náklady v částce cca 20 tisíc korun v zájmu věci uhradí ze svých prostředků. Plošné letecké snímkování zajišťovala firma Argus Geo- systém s. r. o. z Hradce Králové. Fotogrammetrického měření se ujal Ing. Pavel Hlavenka, který má ve svém oboru velmi rozsáhlé zkušenosti. V nastalé euforii bylo uskutečněno ještě vlastní snímko­vání z letadélka mosteckého letiště zaměřené na koruny zdiva vě­žovitých hradních staveb.

Jak bylo naznačeno, hlavní zájem bude letos soustředěn na zá­chranu torza gotické kaple, které je postupující erozí velmi vážně ohroženo. Nutný stavební zásah, stabilizující kriticky rozrušené zdivo, byl projednáván během dalšího jednání za účasti renomova­ného památkáfiského statika Ing. Miroslava Fuchse. Odborník, který řešil úpravy chrámu sv. Víta i dalších špičkových památek, se zavá­zal k provedení statického a technologického projektu v co nejkratší lhůtě, aby bylo možno ještě letos zahájit zabezpečovací zednické práce. Jejich provádění bude ověřeno doplněním vypadlého zdiva na méně významném místě hradního areálu.

Jarní brigády se zaměřily hlavně na odstranění drobných náleto­vých dřevin na přístupovém parkánu k válcové věží i rozšíření pří­stupové cesty k spodnímu nádvoří a k hlavní bráně. Došlo při tom k významnému objevu dosud nezaměfiené paty druhé brány. Pů­vodní cesty, postupem času zavalené sutí, byly obnoveny až k vnitř­nímu hradu, což vychutnali především účastníci jarní společenské akce, uspořádané v rámci nezbytné publicity i pro pobavení publika. Dvě stě třicet čtyři účastníků doprovodilo hon na čarodějnice, k němuž se snížil i všemocný hradní pán Boreš z rodu Hrabišiců. Osobou obviněnou z údajného čarodějnictví se stala Terezka Ja­noušková, kterou dovlekli na hrad připoutanou ke koňskému spře­žení, aby ji za přispění biřice Jiřího Kučery upálili na hranici pod oválnou věží.

Pány z Rýzmburku představovala rodina Petrovských z duchcov­ského Divadla M a středověký hudební doprovod zajišťovala soko­lovská skupina Ghotic, která na hradě hrála a zpívala ještě po celou prvomájovou neděli.

Konala se tam i velmi výmluvná výstava fotografií Miroslava Rady, dokumentující průběh dosavadních brigád. Farář Československé církve Jan Opočenský požehnal zbytkům gotické hradní kaple na úspěch konzervátorského zásahu. Jenom líbání pod rozkvetlou třeš­ní, které mělo být jednou z hlavních atrakcí, nepřineslo žádoucí efekt, neboť strom mezitím odkvetl...

Hrad Rýzmburk je již dnes přístupný veřejnosti, od níž je očeká­váno ukázněné respektování pohybu pouze po daných cestách. O výsledcích záchranných prací budeme veřejnost pravidelně infor­movat. Velký zájem návštěvníků zblízka i zdaleka prokázal zcela jednoznačně, že záchrana hradu není jen věcí obyvatel města Oseka, ale bytostným zájmem všech Severočechů.

1

/gallerous/get_image/osek-upalovani.jpg/normal