Historie Oseka

Je třeba vzít v úvahu, že místní hasiči ne­měli ve svých řadách věhlasné kronikáře a historiky, na jejichž dílech stojí české ději­ny. Přesto je na tomto místě třeba smeknout a vzdát hold všem dobrovolným hasičům, kteří svoji práci vykonávají dobrovolně a ve svém volném čase.

Okamžiky, kdy se oheň měnil z přítele a nezbytného pomocníka v úhlavního ne­přítele člověka, patřily k nejtragičtějším v historii každé obce. Rozsáhlé požáry do­vedly často na dlouhá léta poznamenat ži­votní úroveň. Požárem postižení obyvate­lé museli podstoupit nepředstavitelné úsilí, aby jejich obec znovu povstala z tro­sek.

Také Osek byl mnohokrát ve své historii postižen rozběsněným živlem, který dovedl ničit majetek i životy občanů města. Z nejstarší doby se zachovalo poměrně málo do­kladů, ale víme například, že osecký klášter byl roku 1421 vypálen husitskými vojsky, vedenými Janem Želivským. Celý kraj nes­mírně utrpěl po vpádu Švédů za třicetileté války. V roce 1640 byl znovu vypálen kláš­ter a kroniky zaznamenaly, že se roztavily i zvony ve věži kostela. Švédové zároveň vyplenili a zapálili Starý Osek, Hrdlovku, Háj, Domaslavice a řadu dalších obcí. Mezi Hrobem a Chomutovem tak shořelo 160 vesnic, z nichž některé již nebyly obnoveny. (Čerpáno z kronik starých mistrů a zápisů oseckého kláštera.)

Teprve po vzniku Československé repub­liky začaly také na severu v Podkrušnohoří vznikat první české dobrovolné hasičské sbory. V hostinci U Jíšů se konala sezna­mující schůze, jejímiž svolavateli byli Jan Karel Sedlák a František Karban. Ustavující schůze Českého sboru dobrovolných hasi­čů v Oseku se konala dne 11. dubna 1926. Prvním starostou sboru byl zvolen Jan Karel Sedlák, zapisovatelem Bohumil Kaur, po­kladníkem Bedřich Vrkoslav a velitelem Vác­lav Tesárek. Ještě téhož roku, 15.7., se ko­nala mimořádná valná hromada, na které byl zvolen starostou Štěpán Píchá a velite­lem Bohumil Kaur.

V té době měl Český sbor dobrovolných hasičů v Oseku 151 členů, z toho 28 žen. Zanedlouho po svém vzniku sbor účinně zasahoval při nejruznějších požárech. Novi­nová zpráva o nočním požáru hospo­dářského stavení v Domaslavicích dne 18. června 1928 chválí včasný zásah Čes­kého sboru z Oseká a píše: Samaritán sboru z Oseká p. Štika, školník české školy, přiběhl pěšky dříve, než dojela blízká stří­kačka z Hrobu a poskytl zraněnému obča­nu první pomoc. Čeští hasiči se vskutku vy­znamenali. V roce 1930 se sbor účastnil lik­vidace požáru obytného domu a stodoly na Riesenburku, v roce 1931 zasahovali čle­nové sboru při požáru továrny na barvy v Duchcově, v roce 1933 při požáru stavení v Háji a v roce 1935 při požáru strojovny na dole Bihl atd.

Do historie sboru, stejně jako města Oseká i celého Podkmšnohoří, se nesma­zatelně vepsala nejtragičtější událost třicá­tých let, katastrofa na dole Nelson III. Při největším důlním neštěstí a požáru v historii severočeského revíru zahynulo 3. ledna 1934 celkem 142 havířů, mezi nimi i sedm příslušníků sboru včetně velitele. V hlubi­nách hořící šachty zahynuli Adolf Hájek, Bo­humil Kaur, František Karban, Antonín Ko­vařík, Jan Ott, Vojtěch Patera a Karel Su­chopár. Členové sboru na tento den nikdy nezapomenou. Na počest tohoto neštěstí pořádají hasiči každým rokem Nelsonský memoriál pro mladé hasiče. Záchranné práce byly prováděny po 40 hodin než byl hořící důl zazděn, protože nedával žádnou naději na záchranu životů. Akce se zúčast­nilo na 50 českých i německých hasičských sboru.

Ještě jeden požár nelze zapomenout pro jeho zvláštnost. Byl to požár v Dolnonád- ražní ulici. Požár vypuknul v průběhu sil­vestrovských oslav v roce 1979. S rokem se loučili i hasiči ve své klubovně. Najednou hoří! Zábava musela stranou.

Výhodou bylo, že byli hasiči pohromadě, nevýhodou, že se na Silvestra vypravili ve svátečním. Někteří se rychle převlékli, ale jak vzpomínají mnozí ještě dodnes, Jiří Ve­selý hasil v tmavém obleku a šel se přev­léknout teprve, když bylo po všem. Tento požár měl tragický následek, starý pán, jehož vyprostili z hořícího domu ještě živé­ho, v nemocnici zemřel na otravu zplodina­mi kouře. Proč je výjimečný? V ten den v 18 hodin byla teplota plus 15°C, k silvestrovské půlnoci ve 23 hodin rtuť spadla na -21 °C. Voda zamrzala v hadicích, namrzala na rukou a tělech hasičů... o takových podmín­kách raději ani nemluvit. A to bylo třeba vy­nést z budovy rozžhavené propan butanové bomby.

O desítkách požárů vegetace, o hořících bytech v panelovém domě, o pomoci při zá­sahu v duchcovských sklárnách, o desít­kách námětových cvičeních, o soutěžích, brigádnických hodinách při úpravách a údržbě zbrojnice, o údržbě výstroje a vý­zbroje, o slavných plesech v restauraci U Jíšů, se dá psát do nekonečna. Něco z toho už odvál čas, ale něco trvá dál. Patr­ně to trvalejší.

V poslední době se hasičská organizace věnuje velmi aktivně mladé generaci. Jejich aktivita je na vysoké úrovni, v okrese se umisťují na předních místech ve hře Pla­men. Stejně jako nebylo možné v uplynu­lých větách se zmínit o každé stránce zápi­su hasičské historie, vyjmenovat všechny lidi a všechny akce, které možná byly ne­méně důležité než ty, o nichž zde padla zmínka, nelze vypsat vše, co by si osečtí hasiči přáli vykonat do budoucna. V prvé řadě však usilují o to, aby byli kdykoli při­praveni zasáhnout proti eventuálním požá­rům a aby měli ve své členské základně mládež, která by jednou navázala na jejich práci.

Hasičům z Oseká se tahle část jejich úsilí zatím daří, protože děti v jejich řadách jsou skutečnou nadějí pro budoucnost. Nejedná se totiž v žádném případě o to pouze exi­stovat, ale být svému městu platnou opo­rou, v jistém slova smyslu i záštitou. Už sama 85 letá tradice k tomu osecké hasiče zavazuje.

Na konci tohoto článku je třeba vyzdvih­nout spolupráci s Městským úřadem v Oseku, která je vynikající, na velmi dobré úrovni. Podrobnější historie českého hasič­ského sborn bude publikována za 85 let čin­nosti do konce letošního roku 2011.

Ohni zmar!